Jan Lucemburský (10. srpna 1296 – 26. srpna 1346 padl v bitvě u Kresčaku). Byl známý později též pod přízviskem Slepý(německy Johannes der Blinde, lucembursky Jang de Blannen, francouzsky Jean l'Aveugle) a ve světě především jako Český(německy Johann von Böhmen, francouzsky Jean Ier de Bohême). Byl desátým českým králem (1310–1346, korunován 1311),hrabětem lucemburským a dočasně i titulárním králem polským v letech 1310–1335. Jan vyrůstal na francouzském královském dvoře Filipa Sličného a protože se jeho otec po svém zvolení římskoněmeckým králem (27. listopadu 1308) mínil zajímat hlavně o říšskou politiku, čtrnáctiletý Jan měl titul „hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu.“ Dne 31. srpna 1310 proběhly zásnuby mladičkého Jana s Eliškou Přemyslovnou a o den později se ve špýrské katedrále konala slavná svatba.
Czech republic, 14. prosince 2015